Můj příběh

.... jsem rebelka

Jako malá jsem vyrůstala na malém městě v paneláku, kde všichni o sobě všechno věděli. V té době kdy jsem byla školačkou, byla doba jiná než dnes - byla vláda strachu. Tenkrát nebylo žádoucí vyčnívat, svobodně jednat, říkat co si myslím a dokonce nebylo dovoleno ani doma dupat, jelikož soused pod námi byl jeden z těch, který ten strach šířil ....  jak říkala naše mamka "mysli si co chceš, ale mlč" ... jo taková byla doba mého dětství. 

Byla jsem drzá, oblečení jsem brala jen jako prostředek k tomu aby mi nebyla zima a podle toho také vypadalo, dělala jsem si věci po svém, ještě dnes si pamatuji jak ve školce jsem se celkem tvrdě bránila kousáním a štípáním, když mi někdo něco chtěl vzít ... vyčnívala jsem. 

A tak mamky dobře míněná a často opakovaná rada  "mysli si co chceš, ale mlč" ve mě zakořenila! Časem mě změnila natolik, že jsem byla poslušná (alespoň v mých očích), hezky se oblékala a dokázala jsem někdy domu přijít

i v nerozervaném oblečení (na těch chodbách ve staré škole to tak super klouzalo:-)) ...

 

Ještě že jsem se o víkendech mohla "utrhnout ze řetězu" - jezdila jsem s tátou

na chatu do lesa. Táboráky, usínání až v ranních hodinách, bunkry na stromech,

koupání v dešti, hraní si na indiány (nikdy jsem nebyla ta uvázaná u stromu), hvězda/přemet na jedné ruce, divadelní představení pro dospěláky, módní přehlídka modelů připravených z kusů látek a všeho oblečení co se na chatě našlo, organizování her s hledáním pokladu aj. Ještě teď když na to vzpomínám mám takovou tu radostnou jiskru v oku a cuká mi koutek :-) bylo to super ...  jsem prostě rebelka. 

S rostoucím věkem a přibývajícími starostmi a povinnostmi jsem na tu svou vnitřní rebelku úplně zapomněla, ba naopak místo rebelky naskočily strachy a co hůř strachy, které jsem si sama vytvořila.

Strach z toho jestli jsem dost hezká, jestli mě někdo bude mít rád, jestli seženu práci, jestli jsem dobrá manželka, dokonalá matka, jestli po mateřské budu dost vydělávat, jestli a zase další jestli...

A co víc nechala jsem ještě ke všemu na sebe působit hnusné negativní energie jiných lidí, nedokázala jsem se tomu bránit - takže moje sebevědomí úplně zašlapané a k tomu informace z dětství "mysli si co chceš, ale mlč" .... jak ráda jsem se schovala v nenápadné roli účetní. Toužila jsem po ocenění a uvnitř jsem cítila nenaplněnost - účetní závěrka mě opravdu nenaplňuje :-)

Zlom nastal asi ten den co jsem se rozhodla ukončit své soužití s otcem mých dětí. Vzpomínám si na ty pocity ... tak teď jsi se rozhodla, už jsi to řekla nahlas a musíš jít sama svou cestou, tak jdi a nefňukej, máš teď volnou cestu a vše je výzva ... bylo mi jedno co mě čeká, byla jsem svobodná a šťastná. Přestěhovala jsem se do Prahy a tady jsem si pomalu, ale jistě realizovala to pro co jsem se narodila (Rebelka je kreativec, tvoří  krásné věci a projekty, pomáhá a hledá co nového ještě by mohla objevit ....)

Začalo to na semináři Jarky Matuškové, která mi potvrdila, že moje práce účetní mě nejen nenaplňuje, ale dokonce svazuje a vysává. Na tabuli napsala "ukazovat lidem cestu k radosti a zlepšovat jim život ..." tak to je tvoje budoucnost Kamilo. Spadla mi brada a hned mě napadaly otázky jako: A co to jako má být? Co mám dělat? Jak zlepšovat život? Já sama ho potřebuji zlepšit a vnést do něj radost ... no odcházela jsem plna rozporuplných pocitů. Dnes když si na to vzpomenu už se jen usmívám už mi to smysl dává - moje práce pomáhá a přináší radost.

Pořád jsem přemýšlela jak začít s tou novou cestou k budoucnosti - no nebyla to jednoduchá a rychlá změna, byla to spíš cesta plná náhod a nenápadných pošťouchnutí, jak já říkám "to zařídil sám vesmír", nebo možná jsem mu vyslala ten správný impuls, to správné přání, až teď když bylo napsáno na tabuli?  :-) 

Nejdříve jsem se stala módní konzultantkou v pánském oblečení. Pak mě začínaly oslovovat kamarádky a manželky mých klientů a tak jsem začala poskytovat konzultace i jim, ale tady jsem narazila - ženy jsou komplikované, náladové, lehce ovlivnitelné nejen módními trendy uváděných všude kolem (časopisy, módní domy, herecké hvězdy) .... nešlo mi moc dobře odhadnout přesně co té a té ženě bude slušet. Postupovala jsem podle metod postav, barev a vnitřního pocitu, ale to nestačilo, Proč to nešlo tak dobře jako s muži? A zase vesmír zasáhl :-) ... objevila jsem metodu, která jde ještě více do hloubky ženské duše, metodu OCTO CODES a její autorku Táňu Havlíčkovou. Po skoro ročním studia u Táni jsem se stala certifikovanou konzultantkou.

A co víc - pronikla jsem do světa o kterém jsem možná tušila, ale nevěděla ...

Vše jsem začala používat ve svém životě, v mém vztahu k manželovi a k dětem, v mému přístupu k okolí. Jsem nadšená a v nějakém dalším článku vám ráda popíšu co se díky jinému pohledu a hlavně vzájemnému respektu v mém životě konkrétně změnilo. 

A ten poslední díleček skládanky, který chyběl k mému cíli je malé místečko, soukromí, malý salónek, kde budu kreativně tvořit a "ukazovat lidem cestu k radosti a zlepšovat jim život ..." 

To nadšení, pochopení a radost ráda budu rozdávat dál ukazovat jak styl oblečení nesouvisí s módou, ale s naším srdcem, a našimi myšlenkami .... pojďte společně nastavit soulad nejen do Vašeho šatníku. 

...děkuji Ti vesmíre ...                                                                                                                                                                   

Kamila Špinarová

Kamila Špinarová

Orlická 9, 130 00 Praha 3 - Vinohrady

​IČO: 72110759

© Copyright Kamila Špinarová