
MŮJ
PŘÍBĚH

objevujte
Jako malá jsem vyrůstala na malém městě v paneláku, kde všichni o sobě všechno věděli. Doba mého dětství byla dobou strachu. Nebylo žádoucí vyčnívat, svobodně jednat, říkat, co si myslím. Nesměli jsme doma nic nahlas říkat a ani dupat, protože soused pod námi byl jeden
z těch, kdo strach šířil. Naše mamka často říkala: „mysli si co chceš, ale mlč.“

Byla jsem drzá, dělala jsem si věci po svém. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem se ve školce celkem tvrdě bránila kousáním a štípáním. Vyčnívala jsem.
Přesto mamky často opakovaná rada „mysli si, co chceš, ale mlč" ve mně zakořenila! Časem mě změnila natolik, že jsem byla poslušná (alespoň v mých očích), hezky jsem se oblékala a dokázala jsem někdy domu přijít i v nerozervaném oblečení (na těch chodbách ve staré škole to tak super klouzalo...).
Ještě že jsem se o víkendech mohla „utrhnout ze řetězu" – jezdila jsem s tátou na chatu do lesa. Táboráky, usínání až v ranních hodinách, bunkry na stromech, koupání v dešti, hraní si na indiány, hvězda/přemet na jedné ruce, divadelní představení pro dospěláky, módní přehlídka modelů připravených z kusů látek a všeho oblečení, co se na chatě našlo, organizování her s hledáním pokladu aj. Ještě teď, když na to vzpomínám, mám takovou tu radostnou jiskru v oku a cuká mi koutek. :-) Bylo to super. Jsem prostě rebelka.
S rostoucím věkem a přibývajícími starostmi a povinnostmi jsem na tu svou vnitřní rebelku úplně zapomněla. Místo rebelky naskočily strachy, a co hůř strachy, které jsem si sama vytvořila.
Strach z toho, jestli jsem dost hezká, jestli mě někdo bude mít rád, jestli seženu práci, jestli jsem dobrá manželka a matka, jestli po mateřské budu dost vydělávat, jestli a zase další jestli. Měla jsem neustálý strach z toho, že nebudu dokonalá.
Nechala jsem na sebe působit nepříjemnou negativitu jiných lidí, nedokázala jsem se jí bránit. Moje sebevědomí bylo úplně zašlapané a k tomu informace z dětství „mysli si co chceš, ale mlč“... Jak ráda jsem se schovala v nenápadné roli účetní. Toužila jsem po ocenění a uvnitř jsem cítila nenaplněnost. Účetní závěrka mě opravdu nenaplňuje. :-)
Zlom nastal v den, kdy jsem se rozhodla pro jednu velkou změnu v mém životě – ukončit soužití s otcem mých dětí a odstěhovat se. Vzpomínám si na ty pocity... tak teď jsi se rozhodla, už jsi to řekla nahlas a musíš jít sama svou cestou, tak jdi a nefňukej, máš teď volnou cestu a vše je výzva. Bylo mi jedno, co mě čeká. Byla jsem svobodná a šťastná. Přestěhovala jsem se do Prahy a tady jsem si pomalu, ale jistě realizovala to, pro co jsem se narodila. Rebelka je kreativec, tvoří krásné věci a projekty, pomáhá a hledá, co nového ještě by mohla objevit.


Vše začalo na semináři Jarky Matuškové, která mi potvrdila, že moje práce účetní mě nejen nenaplňuje, ale dokonce svazuje a vysává. Na tabuli napsala: „Ukazovat lidem cestu k radosti a zlepšovat jim život.“ Tak to je tvoje budoucnost Kamilo. Spadla mi brada a hned mě napadaly otázky jako: A co to jako má být? Co mám dělat? Jak zlepšovat život? Já sama ho potřebuji zlepšit a vnést do něj radost. No, odcházela jsem plná rozporuplných pocitů. Dnes, když si na to vzpomenu, už se jen usmívám, už mi to smysl dává – moje práce pomáhá a přináší radost.
Pořád jsem přemýšlela, jak začít s tou novou cestou k budoucnosti. Nebyla to jednoduchá a rychlá změna, byla to spíš cesta plná náhod a nenápadných pošťouchnutí. Jak já říkám „to zařídil sám vesmír“, nebo možná jsem mu vyslala ten správný impuls, to správné přání, až teď když bylo napsáno na tabuli? :-)
Nejdříve jsem se stala módní konzultantkou v pánském oblečení. Pak mě začínaly oslovovat kamarádky a manželky mých klientů, a tak jsem začala poskytovat konzultace i jim, ale tady jsem narazila – ženy jsou komplikované, náladové, lehce ovlivnitelné a to nejen módními trendy. Nešlo mi moc dobře odhadnout, co té a té ženě bude slušet. Postupovala jsem podle metod postav, barev a vnitřního pocitu, ale to nestačilo. Proč to nešlo tak dobře jako s muži? A zase vesmír zasáhl. :-) Objevila jsem metodu, která jde ještě více do hloubky ženské duše, metodu OCTO CODES a její autorku Táňu Havlíčkovou. Po téměř ročním studiu u Táni jsem se stala certifikovanou konzultantkou.
A co víc – pronikla jsem do světa, o kterém jsem možná tušila, ale do té doby nepoznala.
Nové znalosti jsem začala používat ve svém životě, ve své rodině a v přístupu k lidem v mé blízkosti.
A ten poslední díleček skládanky, který chyběl k mému cíli, bylo malé místečko, soukromí, malý salónek, kde budu kreativně tvořit a „ukazovat lidem cestu k radosti a zlepšovat jim život“.
To nadšení, pochopení a tu radost budu ráda rozdávat dál. Ukazovat, jak styl oblečení nesouvisí s módou, ale s naším srdcem, a našimi myšlenkami. Pojďte společně nastavit soulad nejen do vašeho šatníku.
Děkuji Ti vesmíre.

Spolupracuji
ZEPTEJTE SE MĚ
NAVŠTIVTE MĚ
Salon Kamily Špinarové
Londýnská 31
Praha 2, Vinohrady
Česká Republika
120 00