Podzimní splíny aneb já a moje kalhoty

Podzimní splíny mám spojené se zadkem. Ano, se svým zadkem. Jde totiž o to, že jakmile se po letním období ochladí a já se začnu soukat do kalhot, působí mi tato činnost velká muka. Svůj velký zadek obvykle nedokážu do kalhot ani dostat, natož aby mi vyhlídka na půlrok, který takto strávím, než se budu moci kalhot zase zbavit, působila radost a potěšení.

Ty kalhoty mě vůbec nechtějí. A já nechci je. A vlastně ani nevím, zda mi smutné, sklíčené a tak podobně nedobré, až blbé pocity působí podzimní splíny nebo můj zadek. 

Jednou jsem se chystala spolu se sestrou na nějakou důležitou akci. Sestra byla moc krásně oblečená. Já chtěla také být a tak jsem na sebe natáhla takové ty pružné strečové šaty. Přišly mi skvělé. Těsně než jsme odcházely, na mě mrkl sestry partner a říká: "Moc ti to sluší, vypadáš jako mořská panna". Byla jsem potěšená, mořská panna je přece dobré přirovnání, nebo ne?

Ne. Není. Prohlédli jste si někdy mořskou pannu? Já ano. To její pozadí. Je nacpané v ploutvi a je dosti vypoulené. Celou historku jsem uzavřela tak, že rozhodně musím něco změnit. Buď svůj zadek nebo oblečení. Nebo obojí.    

Ten správný impuls k napsání tohoto zamyšlení mi přišel při čtení knihy Síla jednoduchosti od Lea Babauta. V závěru kapitoly 10 týkajicí se zjednodušení e-mailové komunikace je autorem doporučováno: "Pište méně, vyjadřujte se stručně a vybírejte jen podstatné věci, které chcete sdělit". 

Autorka: klientka Sára

Závěrem:

Sára je romantička, která má ráda šaty a sukně, a tak její trable s kalhoty chápu a děkuji za její veselou upřímnost :-)

Romantické ženy, tak jako mořské panny, nestárnou. I ve vysokém věku jsou roztomilé a mladistvé princezny i v kalhotách.